Ing. Ondřej Civín

ičo: 026 60 849

info@cernobyltour.cz

tel: 722 031 787

© 2019 Monika Nedvědová

Proudly created with Wix.com

Výstavba elektrárny V. I. Lenina začala v roce 1970 a je vzdálena 15 km od Černobylu. Současně začala výstavba města Pripjať. Po startu prvního reaktoru v roce 1977 se město Černobyl stalo regionálním centrem.

Plány Sovětů byly v jaderné energetice obrovské. Měla to být největší jaderná elektrárna na světě s 12 reaktory. Postavené byly 4 reaktory a další dva byly těsně před dokončením, když se vše změnilo nečekanou tragédií.

26. dubna 1986 se stala největší jaderná katastrofa v dějinách. Výbuch nastal ve 4. bloku elektrárny.

Elektrárna sloužila jako součást vojenského programu pro sovětskou armádu. Nehoda se udála kvůli selhání několika faktorů. Reaktor neměl aktualizovaný bezpečnostní systém, během oné osudné noci probíhal experiment, který měl testovat nouzový provoz turbogenerátorů. Snižováním výstupního výkonu a následné prudké zvýšení výstupního výkonu, spolu se zastavením chlazení do jádra reaktoru, vedlo k přehřátí paliva a následné explozi.

 

V 1:23:58 místního času, 45 sekund po začátku experimentu došlo k masivnímu výbuchu. Vysunutím regulačních tyčí nešlo údajně výbuchu zabránit. Bylo zjištěno, že některé bezpečností systémy byly vypnuté nebo dokonce úplně mimo provoz. Kombinace radioaktivní páry a vodíku vytlačila 1200 tunový kryt reaktoru a prorazila střechu. Pár sekund poté přišla druhá exploze. Zatímco první exploze byla chemická, druhá se spálením rychlých neutronů byla jaderným výbuchem s dávkou zhruba 0,3 kilotun.

 

Jaderná katastrofa byla nehoda, která by se nikdy neodehrála bez selhání lidského faktoru. Experiment totiž měla provést speciálně vyškolená směna. Ovšem kvůli nadcházejícím květnovým slavnostem byl experiment odložen o celou jednu směnu. Což znamenalo, že ho museli provést zaměstnanci, kteří ho nepřipravovali. Noční směna tedy zahrnovala méně zkušené zaměstnance. Zničené jádro reaktoru se podařilo uhasit až 10. května 1986.

 

                     Pripjať

Město bylo postaveno v roce 1970 pro pracovníky elektrárny a jejich rodiny. Jednalo se o město srovnatelných kvalit s Moskvou. Průměrný věk obyvatel byl tedy velmi nízký, asi 25 let. Město mělo veškerý luxus – železniční stanici, přístav, nemocnici, supermarket a zábavní park.

 

V den havárie nikdo neinformoval 45 tisíc obyvatel o hrozbě radioaktivního znečištění, ani jim neposkytli jodové pilulky, které by pomohly proti ozáření. Nehoda způsobila, že úroveň záření překročila běžné hodnoty o více jak tisícinásobek. Evakuace se uskutečnila až 36 hodin po nehodě především autobusy. Obyvatelé si mohli s sebou vzít pouze nezbytné věci, úřady jim slíbily návrat do 3 dnů. Autobusy musely přijíždět z jiných částí země. Řada autobusů byla dlouhá 20 km. Za méně než tři hodiny bylo město prázdné a zůstalo to tak už navždy. Po evakuování Pripjati v následujících týdnech začala evakuace dalších vesnic ve vzdálenosti 30 km od reaktoru a trvala až do května. Dekontaminační práce byly provedeny všude. Avšak uzavřená zóna byla několikrát během let rozšířena. Naposledy v roce 2004, kdy byli přemístěni do nových bytů v regionech Kyjeva obyvatelé posledních vesnic.

 

Dnes je zakázáno vstupovat do zóny s výjimkou bývalých obyvatel, kteří navštěvují hřbitovy nebo osoby s povolením. Přibližně 80 osob stále žije v uzavřené zóně na vlastní riziko. Kromě toho zde pracuje 3000 pracovníků ve speciálním režimu. V elektrárně jich pracuje přibližně 2400.

 

Ve městě byla vojenská továrna až do roku 2002, plavecký bazén fungoval do roku 1998, dnes to jsou ale nejvíce vyrabovaná místa. Celé město bylo postaveno na zelené louce, krátce po vybudování elektrárny. Vše je z betonu a domů se zmocnila příroda.

Uzavřená zóna je ukazatelem tragédie a největší nehody v oblasti jaderné energetiky. Je to téměř jediné místo na světě, kde je vidět, jak matka příroda vzdoruje člověku. Proto se oblast stala v roce 2016 přírodní rezervací.

Každoroční návštěvnost zóny je více než 50 tisíc lidí. Cestovní ruch má významný vliv na místní hospodářství. Nový sarkofág poskytne na dalších 100 let bezpečí a pro Ukrajinu spolu s Evropskou unií, která projekt 1,5 miliardy EUR financovala, čas na nalezení možností, jak demontovat a vyčistit nejen starý sarkofág, ale také vše, co zbylo z reaktoru.